“Už jenom nějaký Bůh nás může zachránit.”, řekl před svou smrtí jeden filozof, aniž by dodal, jak ten zachraňující Bůh bude vypadat. Bude ženského rodu, nebo mužského? Bude ošklivý, krásný nebo bez rysů? Přijde a na tváři bude mít dětský úsměv ? Nebo se zjeví v podobě katastrofy, ničivé tsunami? Bude hlásat odvážné teze, šeptat nebo bude mlčet? A chce vůbec člověk, aby byl zachráněn? A od čeho, nebo od koho? Od sebe sama? Je vůbec záchrana možná bez nového zrození? A jak by mělo takové nové zrození vypadat? Bude nutná rituální oběť? 

Flash. Můj syn se dívá ke slunci a já s ním. Flash. Každý z nás vidí něco jiného. Nepatrná hrůza způsobuje úzkosti v podobě nenažrané medvědí tlamy. Co když dojde k zatmění a bude existovat věčně? Flash. Pro osvobození ducha je potřeba spáchat rituální vraždu. Flash. Empatie! Vcítění! Tanec ďábelských stvoření Kukeri, kteří chrání sny malých dětí. Flash. Život je pouhá předpona k jinému stavu bytí! Flash. Není nutné rozumět, nýbrž věřit.